Kdo se nikdy a za nic nestydí, si je přinejmenším příliš jistý sám sebou. V horším případě se k jeho zvýšenému sebevědomí přidává neochota brát v úvahu ostatní a jejich pocity, potřeby a pravidla. Lidé beze studu se odmítají ohlížet na své okolí, což je řadí mezi ne zrovna oblíbené společníky. Většina z nás se však občas stydí. lišíme e vtom, v jaké míře se stydíme a za co se stydíme.
Stud je v pořádku, je to naší přirozeností, naší přirozenou součástí. Ale nesmí to být ten prašivý, negativní stud. Jako je třeba špatný pocit z nošení levnějšího oblečení, ze sekáčů.
Samozřejmě - v tričku adidas se každý cítí lépe, než v nějakém hadříku ze secondhandu, ale proč vlastně? Je to nepochopitelné. Oblečení by mělo splňovat funkci odívací, a v dnešní době také funkci estetickou (to již minimálně od baroka). Ale pokud mám krásné oblečení ze sekáče a ošklivé od dobré značky, je to dobře? Neměl bych se stydět spíše za ošklivé oblečení, než za levné?
Secondhandy poskytují neomezené možnosti, kdy můžete získat plný šatník za hubičku. Spousta lidí pomocí toho přináší do společnosti právě ty možnosti, barvy, veselí, ale i odvahu.
Měli bychom se přestat stydět za levné oblečení, a to tak, že rozhodně. Hlavním faktorem totiž je vybrat dobře podle toho, co nám sluší, ale hlavně to, co se nám líbí. Cena by neměla hrát roli, značka už vůbec ne.
