Oblečení, které si vybereme v obchodě na stolku nebo v regále není jen kouskem látky, která se tam zničehonic objevila. Příběhy některého ze zboží mohou být spletité, složité a zajímavé.
Nejprve se sebere bavlna na bavlníkové plantáži, ta poté většinou putuje do skladiště, odkud je vezena do továrny či fabriky, tam se z ní udělá šátek, ponožka, tričko nebo cokoliv jiného, to putuje znovu do skladu a pak konečně do prodejny. To je docela přirozená cesta, ikdyž těchto šest kroků bývá mnohdy uskutečněno v šesti různých zemích.
U čeho se ale chci zastavit je hned krok číslo jedna. Víme dobře, že v dnešní společnosti, kde je podnikání snadné, není problémem začít vyrábět oblečení. Což je ostatně dobře - pro zákazníky z toho vyplývá lepší cena v rámci konkurenčního boje a mnoho dalších výhod. Dobrou cenu si ale výrobci bohužel často kompenzují tím, že také daleko levněji vyrábějí, a to hlavní šetření peněz je často prováděno pomocí zaměstnávání malých dětí ve fabrikách či na oněch zmíněných plantážích.
Vím, že je to trošku klišovité, protože se tím zabývá svět snad každý den, ale nic se bohužel nevyřešilo. A není to zdaleka příběh pouze malých společností, v tomto průšvihu se vezou i ty největší značky (jmenovat ze slušnosti nebudeme, nejsme zde tak úplně investigativní novináři).
Ale s velkou nabídkou máme také v současnosti velkou zodpovědnost. Boj s nelidským a neuctivým zacházením je také z velké části na našich bedrech.
A proč tohle píšeme? Vždyť jsme také prodejci oblečení, nestřílíme tím do vlastních řad? Ani ne.
Kdybychom si měli vybrat, jestli poctivě vydělat desetitisíce a nebo nepoctivě a s dětmi ve fabrikách miliony, spokojili bychom se s desetitisíci. Myslete na to, že za krásnými outfity často stojí i takové, méně hezké věci.
