Ať už nadpis vypadá jak chce, budu se snažit o cokoliv, jen ne o ty tradiční facebookové motivační obrázky, kde máte hory a západ slunce nad vodopádem, doplněné nějakým motivačním citátem typu: ''Kdo chce, ozve se, kdo ne, nestojí ti za to.'' Protože ty jsou motivační asi jako proslovy premiéra Sobotky.
Můj záměr je trochu jiný. Lidský život je o bojích. Nemusíme si pod tím představit souboj na kordy nebo nukleární bombu nad Hirošimou. Každý z nás v průměrném dni vybojuje velké množství věcí, ať už si to uvědomujeme či ne. Vstát ráno z postele může být opravdu velká bitva. Nebo taky odejít z hospody po jednom pivu, když jste doma slíbili, že 'jdete na jedno'. Tenhle boj já osobně prohrávám asi nejčastěji. Ale to je teď jedno.
Představte si, že by se velcí vynálezci jako Alexander Graham Bell nebo Karl Benz, kteří tak často čelili kritikám a posměškům jako: ''Zbláznil jsi se, Sašo? Nemůžeš spojit lidi drátem, jsi blázen!'' Nebo popřípadě: "Jak vám to jede, pane Benzi? Bez koní to prostě nejde, co? Haha, magore.'' - že by se prostě vzdali.
A víte co? Často je to nejjednodušší. To ale ještě neznamená, že je to správně.
Říkal jsem si to taky během svého výběhu na Sněžku přes sedlo. To je ta delší a náročnější cesta. Když jsem začal po půlce mít chuť na sušenky, co jsem měl v batohu, bylo to ještě náročnější. Ale jak přibývaly metry nekonečné cesty, víc a víc jsem tam prostě chtěl doběhnout bez zastávky. Ano, nebylo to k ničemu, protože Sněžka není Matterhorn a taky tam vedle mě došlo za ten den asi 5000 dalších lidí, takže jsem vlastně nula. Taky tam zrovna probíhal závod nosičů, kteří nahoru nesli mnohakilové závaží na zádech. Takže jsem úplná nula.
Ale nikdo z nich ten den neběžel. A ke konci, kdy už jsem se pomalu modlil, abych zakopl a spadl dolů do Polska (no, to by bylo asi horší, než ta smrt) a zjistil jsem, že mě ti okolo snad začínají i povzbuzovat, přišel druhý.. třetí.. čt.. devětasedmdesátý dech.
Proč to říkám? Abych byl za borce? Ne. Vlastně jsem tím chtěl říct, že v případě takovéhoto boje nejde o nic tak těžkého. Víte, co musíte pro dobytí cíle udělat. Nepřestat. A stačí jediná věc a jste tam. Takže stačí mít silnou vůli a jde to. Ale to je právě to - všechny boje nejsou takhle jednoduché.
Abych nezabředl do metafor a složitých vět, které by normálnímu člověku nedávaly smysl, řeknu to jednoduše. Když si chcete vydobýt holku, která vás ignoruje nebo rovnou nesnáší, málokdy stačí prostě nepřestat. Potom na vás třeba zavolá policii, že ji sledujete a pronásledujete a je to ještě horší. Ne. Tady to chce mít trochu Filipa, což už je pro spoustu lidí problém, a tak než aby si vydobyli tu úžasnou, jedinečnou ženu, prostě se na to vykašlou a najdou si nějakou, která je sice ošklivější a hloupější, ale zato dostupnější. NE.
Ať už toho Filipa potřebujete, nebo ne, klíčem je vždycky nepřestat si věřit. A nepřestat věřit tomu, že je možné všechno na světě.
Napadlo mě, že bych to mohl zakončit nějakým citátem, ale to je hrozně mainstreamový. Jak tak nad touhle záležitostí přemýšlím každý den víc a víc, napadá mě myšlenka, kterou můžu místo toho citátu směle použít.
Život je plný bojů. Tím nejtěžším je ale boj proti ztrátě naděje, který bojujeme sami se sebou.
