Tak je to tady zase. Znovu se na pultech a ve výlohách obchodů s oblečením objevují retro kousky, někdy úžasné, někdy méně úžasné, a občas úplně příšerné.
Obecně je dělíme do dvou kategorií - první jsou ty, které jsou opravdu to pravé retro, na několik let zmizely, a teď se objevují znovu (zvonáče nebo kníry), druhé jsou ty kousky, které z našeho povědomí vlatsně ani nikdy nezmizely, protože se nosily pořád - tím myslíme třeba havajské nebo flanelové košile, parky a košile s květovaným vzorem.
Proč se vůbec móda neustále vrací jsme v blogu řešili minule, ale proč je vlastně retro oblečení z avšech okolností tak populární? Proč to vůbec nosíme, když to už jednou (nebo taky třeba vícekrát) z módy vymizelo?
No protože to ani zdaleka není to samé! Opravdové, stoprocentní retro si dnes většina lidí neoblékne. Tedy pokud opravdovým, stoprocentním retrem myslíme třeba zachovalou flanelku po dědovi. Na štípání dříví možná, ale mezi lidi ne. A proč? Protože vzhled není všechno. Hlavním rozdílem mezi pravým oblečením například ze šedesátých let a tím dnešním, je třeba také střih a materiál. Pokud srovnám svou flanelku, kterou jsem si koupil před měsícem, a flanelku, ve které děda seká trávu, rozdílů spatřím hned několik. Tím prvním je velikost - zatímco obě jsou velikost L, moje je lépe padnoucí a více kopíruje tělo. Možná, aby si mladí připadali více svalnatí, ale je to také o dost pohodlnější. Dědova má rukávy, že by se do nich vešlo rukou tak sedm a švy na ramenou někde na tricepsech.
Dalším rozdílem je také materiál. Tady bych už jako příklad nepoužil flanelové košile, ale například ony chvalně i nechvalně známé zvonáče. Materiál není tak obhroublý, naopak je spíše elastický, což je sice na úkor výdrže, ale to pohodlí je také nesrovnatelně lepší.
A poslední, co je na retro módě tak úžasné - v našem, těžce globalizovaném světě můžete retro skvěle skloubit s novými módními prvky (jen proboha ne s krokskami).
A co vy, jaké pěkné retro oblečení máte ve skříni?
