Bavlna je jemná bílá substance sestávající z vláken získávaných ze semen rostlin, které patří k rodu Gossypium a známe je spíše pod jménem bavlník.
Podle dosavadních poznatků se pěstoval bavlník na textilní vlákno už před několika tisíci lety, jak o tom svědčí četné nálezy a záznamy ze zemí, jako je třeba Pákistán, Egypt nebo Mexiko. Systematické pěstování bavlníku za účelem prodeje vláken bavlny začalo v Egyptě, v Indii a v Peru. Ze 7. století před n.l. pochází asi nejstarší písemná zmínka o exportu bavlny – z Indie do (dnešního) Iráku. Zde také muluvíme o prvním velkém zaznamenaném obchode za účelem zpracování textilních výrobků.
Do Evropy se prodala první bavlna asi o 200 let později a do Číny v 6. století n.l. V 10. století se dostalo pěstování a zpracování bavlny na přízi do Evropy, a to převážně přes Španělsko, které také díky svým podnebným podmínkám, tedy s velkým podílem slunce a dostatkem tepla, stalo na čas evropskou bavlnářskou velmocí.
Až do konce 18. století neexistovaly ani o pěstování ani o spotřebě bavlny žádné souhrnné údaje. Z jednotlivých informací se dá jen velmi zhruba odvodit, že spotřeba ručně spřádané bavlny nepřesáhla několik tisíc ročních tun. Podíl bavlny na celkové spotřebě textilních vláken nepřesahoval 5 % (vlna 77%, len a konopí 18%). Teprve po zavedení strojní výroby příze a s vynálezem vyzrňovacího stroje došlo ke značnému nárůstu spotřeby bavlny. V 18. století byla s průmyslovou revolucí ve Velké Británii zavedena první průmyslová prádelna. Zajímavostí je, že první takovou ve střední Evropě nechal postavit rakušan Leitenberger ve Verneřicích v okrese Děčín, tedy u nás v Čechách. A poté už bavlně nic nebránilo k cestě na vrchol.
Protože bavlna nedozrává stejnoměrně, musí se sklízet ve 2–4 etapách. Na začátku 21. století byl u celosvětové sklizně poměr ruční ke strojové sklizni 70/30 %.
Bavlna se po hrubé sklizni musí, dnes už na pně mechanizovaných strojích, uvést do stavu příze, což je vlákno, se kterým už se poté dá pracovat na výrobě oblečení.
